Orrinor
Nebo také Orrinorské království. Je to největší říše ze všech a svou rozlohou zabírá celou jihovýchodní část poloostrova. Její východní hranici tedy chrání Tyrkysovým mořem omývané a nepřístupné skalnaté svahy Erských hor, jižní Bílé lomy a hodně rozbahněná delta řeky Sálavy, západ střeží pohoří Luon a močál zvaný Bahniska a zbývá severní hranice. Ta není tak jasná. V jednom místě ji tvoří výrazný oblouk řeky Sálavy, pak se však od jejího toku vzdaluje a musí být vyznačena zvláštními, dobře rozpoznatelnými kameny. Orrinor se jimi odděluje od Dagerladu. A když už jsem u těch sousedů, tak to dokončím. Na západě je to Fallar a na severozápadě Aranhor.
Hlavním městem Orrinorského království a zároveň sídlo panovníků je Nuras. Největší a někteří říkají, že i nejkrásnější město na poloostrově, postavené z bílého kamene a rozložené na pravém břehu řeky Sálavy (bráno ve směru po proudu). Dalšími významnými městy jsou pak ještě Generija – velký obchodní uzel, Loreth – nejstarší a prý i nedobytný hrad, přívozem se pyšnící Adern a pohraniční Elasgil. Patřily by sem samozřejmě i strážní pevnosti Seran, Feia a Dargon, ty však lehly popelem krátce před velikou bitvou na planině Surrah a nebyly už nikdy znovu obnoveny.
Orrinorem protékají čtyři velké řeky. Sálava, o níž už řeč byla. Do ní se vlévající a splavná Lisa. Na jihu pramenící Jewell. A Gaia – začínající svou poklidnou cestu někde mezi rozeklanými štíty Erských hor.
A čím jsou Orrinorští tak nějak proslulí? Určitě zpracováním železa. Celé Erské hory totiž oplývají až neskutečnou zásobou železné rudy, takže kováři a zbrojíři všeho druhu si tady opravdu přijdou na své. A potom kameníci. V pomyslném palci Erského poloostrova se nachází velký lom na všem dobře známý křídově bílý kámen. Z něj je také postavené hlavní město.
