Aranhor
Nebo také Aranhorské království. Je to říše ležící celá ve vnitrozemí. Na východě je její přirozenou hranicí výrazný oblouk řeky Sálavy, jih chrání močál zvaný Bahniska a věčným sněhem pokryté štíty Bílých hor, západ střeží hustě zalesněné Kirské hory a zbývá severní a severovýchodní hranice. Ty nejsou tak docela jasné. Proto musí být vyznačeny zvláštními, dobře rozpoznatelnými kameny. Aranhor se jimi odděluje od malého království Tamar a z části i od Orrinoru. A když už jsem u těch sousedů, tak to dokončím. Na jihu je to Fallar a na západě Severní Sair Endros.
Hlavním městem Aranhorského království a zároveň sídlo panovníků je Menereth. Starobylé město pyšnící se nedalekým přívozem, chovem pávů a rozložené na obou březích řeky stejného jména. Dalšími významnými městy jsou pak ještě Selisa – přezdívaná také Město šperků, pohraniční Cirion, Doll se svým přívozem, v podhůří Tří vrchů se krčící a všemožnými pokrmy ze sladkovodních ryb dobře známá Etharia a obchodní uzel Tarlon.
Aranhorem protéká hned několik velkých řek. Eora – vlévající se do Stříbrné, která pramení v Bílých horách, Menereth – začínající svou cestu v horách Kirských a dolní tok řeky Iar. Všechny tyto řeky se na konci své pouti setkávají v Jezeře Na soutoku a z něj pak naopak vytéká poslední velká aranhorská řeka – Žlutá. Řeka ladně se vlnící mezi pustými svahy jílovitých Žlutých vrchů a zdobená dvěma překrásnými vodopády.
A čím jsou Aranhorští tak nějak proslulí? Určitě všemožnými výrobky ze smrkového dřeva. Tenhle strom je v Aranhoru více než hojný. A potom trochu šperkařstvím – díky pěti menším stříbrným dolům v Kirských horách, a trochu výrobou keramiky ze zvláštního žlutého jílu. Odkud pak asi?...
