Erské období
Porážkou zlého čaroděje Thurma skončilo na Erském poloostrově staré období a začalo nové. Na počátku ještě plné bojů, protože bylo třeba vypořádat se s přeživšími Thurmovými stoupenci a stále nespokojenými a odbojnými Kally. Bylo třeba vypořádat se s dorozumívacími potížemi, takže vznikl společný jazyk a obchodní měna. A bylo také nutné vypořádat se se ztrátou téměř veškeré magie. Zničením Rennirinu pomyslná kouzelná bublina nad Bílými horami totiž zmizela a s ní i vzácné, jako peříčko lehké dračí dědictví. Čarování už prostě nebylo možné, i když… Přeživší čarodějky si vzaly největší úlomek Rennirinu Linhir, ukryly ho a – kdo ví? Třeba vytvořily výjimku.
Na poloostrově s tvarem ruky vznikla veliká, jednotná a vzkvétající Erská říše, které vládli nádherní, v novém městě Uraskar sídlící, zlatovlasí králové. Nastal čas budování a rozvoje – zemědělství, řemesel, obchodu i umění. Básníci psali verše, hudebníci hráli dojemné, veselé i bojové písně, malíři zdobili plátna i zdi domů a ani sochaři a stavebníci nezaháleli – tady přidali křehkou věžičku, tady pěknou zvonici, támhle zase předělali a ladným obloukem zakončili dveře či postavili obloukovitá okna – často i dvě těsně vedle sebe, odděloval je jen úzký, zdobený sloupek…
A pak přišel náhle konec.
Nejprve se od Ery odtrhl pomyslný ukazováček pravé ruky poloostrova. Ten
si – naštěstí zatím poměrně mírovou cestou – zabrali uctívači hadů Hadarové. Byli drobní, snědí a bezvousí, měli černé, rovné, často naolejované vlasy, černé oči mandlového tvaru a jejich bojovníci si po úspěšném složení zkoušek dospělosti zdobili obličej drobným tetováním. Připluli z jakési neznámé, daleké jižní země a velmi rychle obsadili zmíněný ukazováček. Podmanili si místní obyvatelstvo a dobytý kus země prohlásili za svůj. Pak začali vyjíždět dál na sever – ničili vinice a ohrožovali vinaře. I na životě.
To nemohl Erský vladař přehlížet. Ne. Musel konat a také konal. Uzavřel se snědými dobyvateli dohodu – Era Hadarům přenechá už obsazený kus země výměnou za klid na vinicích a obchodní styky. A tak vznikla Hadarská říše.
V téže době se dostávaly na sever poloostrova stále početnější skupiny divokých Horalů. Přicházely z druhé strany Erských hor loupit a zabíjet a jejich útoky byly stále častější a troufalejší. Erský vládce musel znovu zasáhnout. Sebral vojsko a vytáhl proti těm cizím drancířům. Vypukla válka. Dlouhá a krvavá. Stála mnoho životů, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Lupiči dostali, co si zasloužili, a Era zvítězila.
Ne však napořád. Pár desítek let po tom slavném vítězství se stejně rozpadla. Na Fallar a Orrinor.