Fantasy svět od Ellien

Díky za komentík, ale asi budeš zklamaná. Žádné vyvážení nebude. :-)
Měj se a ten předvánoční frmol si pěkně užij.

Na tvůj příběh jsem narazila minulý rok touhle dobou a moc se mi zalíbil. Ale pak přišla škola, a spousta dalších věcí a opravdových, papírových knížek ( které mám pořád ještě radši) a já na něj tak nějak pozapoměla. No a teď jsem tak brouzdala po internetu a hledala něco na čtení a pak jsem si vzpomněla na Tuláčka, a na to, jak hezky se mi četl. Tak jsem tu zpět a tentokrát mám v plánu zůstat :-)

Děkuji za přízeň i komentík.

Konečně jsem se dostala ke kapitole 10/2. Jako dítě jsem milovala Ransomovu knížku Nechtěli jsme na moře a tohle byla taková příjemná nostalgická připomínka :)
Za čas by to chtělo projít ještě jednou, bylo tam pár trošku kostrbatých míst, ale je to pěkné.

Děkuji za komentík. :-)

Kapitola 10/1 - je to čím dál tím hloupější, ale já už nějak nemám co dodat, jen blaženě zhltnu kapitolu a tiše se těším na další...

Díky za pochvalný komentík, který mě těší o to víc, že se poslední dobou nějak topím ve spisovatelské krizi. Ne, že bych nevěděla o čem psát, to ne. Příběh v hlavě mám i veškeré podrobnosti, jen mám potíže s vyjádřením. Jedna věta mi trvá třeba i pět minut. No, a to mě pak samozřejmě psaní moc nebaví. :-(
Stále však neztrácím naději a doufám, že se to nějak zlepší.
Zatím se měj a promiň mi to malé postesknutí.

Zač se omlouvat, však jednak jsi tu doma a můžeš hovořit, o čem chceš, jednak je to pocit, který - alespoň myslím - zná většina psavců. (Já tedy rozhodně.)
Kdysi jsem se na něčím literárním webu dočetla, že tvůrčí krize prostě znamená, že si ten někdo příběh dostatečně nerozmyslel, proto se zasekl. S tím důrazně nesouhlasím a úplně Tě chápu - někdy je příběh kompletní, jen ta slova chybí.
Přeju, ať je líp :)

Díky za pochopení i povzbuzení.
Nevíš ale tak nějak náhodou, co s tím? Známí mi říkají: "Dej si pauzu a ono se to zlepší." Má pauza však trvá už půl roku a žádné zlepšení se zatím nedostavilo. :-(

Pauza je jedna možnost, někdy na mě funguje, někdy ne. Pak jsem zkoušela změnit přístup k věci - dlouho jsem byla zvyklá počkat si na psací náladu a pak datlovat jak fretka (aj, to nedává moc smysl, že? :-)), během jedné krize jsem si dala předsevzetí "alespoň jednu větu denně". Něco jsem vymyslela vždycky, měla jsem pocit, že práce pokračuje, byť šnečím tempem, nebyla jsem z toho tak nervózní a kolikrát jsem se takhle dostala přes obtížné místo a pak se mi pokračovalo líp.

Díky za radu. Určitě vyzkouším. :-)

Kapitola 9/3 - nemám co dodat, je to příjemný posun geografický i dějový. Velmi se těším na pokračování.

Děkuji za příjemný a opravdu bleskurychlý komentík. :-)

Kapitoly 9/1 a 9/2 (jedničku mám už nějakou dobu přečtenou, ale k napsání komentu jsem se nedostala, pardon) - přiznávám, že Chodcovo věznění mi začínalo připadat drobet zdlouhavé a jsem ráda, že se události pohnuly z místa.
Moment překvapení je dobrá bojová taktika, ale trochu mě překvapuje, že by si stráže nevšimly Bellina významného kývání.
A že Chodec tak nepěkně neodhadl svoji sílu, to mě tedy naštval. (Ale reálné to je.)
Nejvíc ze všeho mě asi zajímá, jak se povedlo, že se rebelové, honiči a Chodec sešli všichni najednou.

Díky za komentík.
Strážní Bellu jistě příliš nesledovali a, jak již bylo řečeno, Chodec je svou dlouhodobou nečinností ukolébal do jakéhosi lehkého, zamyšleného nezájmu.
A co se Tvé poslední poznámky týká - asi Tě zklamu. Věc je zcela prostá. Obyčejná náhoda. Rebelové v lese samozřejmě hlídkují, a tak narazili nejen na honiče, ale i na Chodce. Měl chlapec prostě z pekla štěstí. :-)
Měj se krásně.

Kapitola 8/3 - nemilé, nemilé, leč nikoliv nepředvídatelné. Jsem zvědavější a zvědavější.
Většinu otázek, které si kladu, si pokládá i někdo v příběhu, takže nepochybuji, že budou zodpovězeny.
Jen si myslím, že když se dospělý chlap poroučí k zemi, nutně to nějaký šramot udělá a stráže, které stojí před otevřenými dveřmi a hlídají tam kvůli nebezpečnému vězni, by si toho měly všimnout.

Díky za bleskurychlý komentík.

Kapitola 8/2 - no pěkně se to vyvíjí, pěkně...
V první odstavci jsem se zarazila na vložené větě "mladíkovi dosud neznámými (ozbrojenci)", myslím, že by měla mít čárky na obou koncích, anebo vůbec ne. To je ale to jediné, dál jsem to zhltla jako malinu.
U druhé poloviny jsem se přistihla, jak se shovívavě usmívám a broukám si pro sebe "no jo, diagnóza chlap" :)
Mno, nechám se překvapit, jak z toho vybruslíš. Těším se na další kapitolu.

Díka za pěkný komentík. U Tvé diagnózy jsem se srdečně zasmála.
Na tu větu se podívám.
Měj se krásně.

Kapitola 8/1 - nemám co dodat, jen Chodci držím palce. Dobře napsané.